Další rok nám uplynul jako voda, a jelikož pro mě byl plný změn a hlavně ponaučení, chtěla bych vám říct o pěti nejdůležitějších věcech, které mě ta osmnáctka vlastně naučila.
Je důležité umět říkat "ne"
Protože když něco dělat nechci, dělat to nemusím. (Samozřejmě se tu nebavíme o povinnostech jako vynést koš nebo jít do školy či práce.) Můžu říct ne, aniž bych vysvětlovala, proč jsem se tak rozhodla. Můžu říct ne, když toho mám sama hodně a už mi nezbývá síla na to, dělat něco pro někoho dalšího. Můžu říct ne a vůbec se při tom nemusím cítit jako sobec.
Nic není tak špatné, jako to na první pohled vypadá
A všechno se děje z nějakého důvodu, ačkoliv ho třeba teď nevidíme. Každá událost měla svůj smysl. A každý špatný den nebo špatná zkušenost se v závěru roku tak tragicky vůbec nejeví. Protože nikdy nic není tak špatné, jako to vidíme bezprostředně potom, co se to stane. Fakt. I ze sebehorší situace se dá nějakou cestičkou dostat.
Nemám se za co stydět
Ať už je to moje tělo nebo to, co mám v hlavě - moje duševní nemoc. Není důvod, proč to schovávat. Naopak, musíme ty nedokonalosti na našich tělech i v našich hlavách ukazovat, aby ostatní viděli, že nejsou sami. Mluvme o tom, co se uvnitř nás děje, protože tím pomůžeme nejen sobě, ale i lidem okolo. Nikdo z nás se nemá za co stydět, protože jsme krásný. Navenek i uvnitř. A když začneme mluvit o tom, co nás trápí, neskutečně se nám uleví.
Nikdy nevím, kdy někoho vidím naposledy
Během letošního roku jsem zažila i jednu opravdu nemilou událost, kdy přímo přede mnou srazilo mou nejlepší kamarádku auto. (Ale je v pořádku). A tak jsem si uvědomila, že stačí tak strašně málo a můžeme přijít o lidi, které máme rádi nebo milujeme. Proto bychom si jich měli dostatečně vážit a tu naší lásku jim ukazovat. Nic nás to přeci nestojí a nikdy nevíme, kdy to bude naposledy, co daného člověka obejmeme. Uvidíme. A je škoda si vyčítat, že jsme mu nikdy neřekli, jako ho máme rádi, ne?
Vrací se mi to, co vysílám ven
Nikdy jsem tomuhle nevěřila. Nebo spíš nechtěla věřit. Ale pak jsem potkala pár lidí, kteří byli tak pozitivní a relativně všechno jim v životě vycházelo. A když ne, vlastně je to ani tolik nesebralo, protože tak měli nastavený ten "mindset". Když jsem tohle viděla, došlo mi, že si všechny ty špatné věci přivolávám sama. Všichni jsme se narodili s nějakými predispozicemi, ale je jen na nás, jak se vypořádáme s tím zbytkem. A ačkoliv to nikdo nechce slyšet, je to všechno v nás. A můžeme s tím dělat, co chceme. Když se budeme usmívat, ty úsměvy se nám budou vracet. A tak je to úplně se vším.
Moc dobře vím, že třeba v depresi se s mindsetem pracuje opravdu těžko. Někdy to nejde vůbec. Ale dá se to. A právě ta chuť něco změnit je ta nejdůležitější věc při léčení jakékoliv duševní nemoci.
Krásný nový rok všem!
