Pokud se potýkáte s nějakou duševní nemocí nebo vás tohle téma prostě jen zajímá, určitě znáte profil K psychologovi. Můžete se zde dozvědět opravdu hodně zajímavých věcí z této oblasti a třeba tam i dojít pro nějakou radu. Tak pojďme na rozhovor!
Na Instagramu jsi relativně nová, jak bys tedy představila sebe a svůj profil?
KPSYCHOLOGOVI je projekt, který ti pomůže a usnadní najít toho správného psychologa a odpoví ti na otázky, které jsou většinou tabu.
- Máš strach? - Nevíš, kdo to je psycholog? - Nevíš, za kým jít? - Co tam budu dělat? - Jsem normální? - Je můj problém dostatečný?
Myslím si, že těch otázek máš na srdci hodně. Neboj se o nich mluvit. Ptej se. Nic není tabu. Cíl projektu: Návštěva psychologa není vnímána jako tabu, ba naopak jako pozitivní péče o sebe. Mluvit o svých pocitech. Starat se o své psychické i fyzické zdraví. Dát do povědomí lidí, že při návštěvě psychologa nemusíme být nutně “blázni” a “na hlavu”. Nebát se mluvit. Sdílet věci, co se nám dějí s ostatními. Asi se ptáš, kdo jsem? Vystudovaná psycholožka (FF MU), která cítí potřebu uvést věci na pravou míru a bořit mýty. Nemusíš byt blázen na to, abys šel/šla navštívit psychologa.
Proč ses rozhodla jít studovat právě psychologii?
Psychologie pro mě byla jasná volba. Asi nedokážu říct úplně konkrétní důvody. Na střední škole jsme měli výborné vyučující na psychologická témata a dělali i spoustu projektů a já se v tom prostě “našla”.
Sama u sebe ses tedy s žádným duševním onemocněním nesetkala?
Nesetkala. :)
A co tě vedlo k tomu, abys ten profil založila? Proč chceš bořit mýty o návštěvě psychologa?
Již během studia a teď aktuálně v praxi se stále více setkávám s tím, že se lidé bojí navštívit psychologa, a to i přesto, že si myslí, že by jim to pomohlo. Ale narážejí na to, co by si o nich pomyslela rodina a kamarádi, co by na to řeklo okolí. Stydí se, že si nedokážou pomoci sami nebo nevnímají svůj problém jako dostatečně velký. Myslím si, že Instagram je skvělá platforma, kterou můžeme využít k osvětě a změně nahlížení na danou problematiku. A já každý den vidím, že to má smysl. Projekt funguje cca měsíc a já jsem dostala už něco přes 300 zpráv. Lidé se mnou sdílí své pocity a problémy, vyjadřují k ošemetným tématům a vzájemně se podporují. Z toho vidím, ze o věcech chceme mluvit, že je chceme sdílet, ale potřebujeme s tím pomoct. Potřebujeme změnit pohled společnosti.
Jak vlastně probíhá studium psychologie?
U nás na psychologickém ústavu na FF MU v Brně jsou první 3 roky spíše teoretické, další 2 roky už jsou zaměřeny na praktické zkušenosti. Máme hodně volnosti v tom, co chceme dělat a jaké praxe si můžeme vybrat. Já jsem už od prvního ročníku zastávala názor, že jen teorie ve škole nestačí a snažila se pracovat v oboru a chodit na praxe, které mi dávaly smysl. A to se mi vyplatilo. :)
Přiblížila bys nám, co jsi ty konkrétně na těch praxích dělala?
V rámci praxe jsem například byla v psychiatrických nemocnicích, kde jsem se účastnila veškerého dění daného oddělení. Prošla jsem si příjmem, kde mojí úlohou byla diagnostika a rozhovor s pacientem, a odděleními, zaměřující se na léčbu schizofrenie, alkoholismu a další. Vedla jsem komunity, kognitivní tréninky či relaxace pro pacienty. Dále jsem navštěvovala dům pro lidí s demencí. Po čas celého studia jsem dělala asistentku dvou chlapcům s poruchami autistického spektra. Věnovala jsem se dětem v mateřských školách, kde jsem vedla zájmové kroužky. Zapojovala jsem se do tzv. peer projektů, kde jsem se setkala a starala například o chlapce s Aspergerovým syndromem, dívku s poruchami příjmu potravy, s chlapcem s úzkostí a dívku, která se sebepoškozovala. V rámci střediska výchovné péče jsem pak ve spolupráci s psychologem pomáhala s diagnostikou.
Co bys doporučila lidem, kteří se bojí vyhledat psychologa/psychoterapeuta?
To je opravdu složitá otázka. Člověk občas sám sobě pomoct nedokáže. To ale neznamená, že mu nemůže pomoct někdo jiný. Pokud totiž jde o psychické zdraví, nemá smysl si hrát na hrdinu. Udělat první krok je složité a neexistuje jednoznačné doporučení. A právě proto vznikl tento projekt kpsychologovi.
Comentarios