Posttraumatická stresová porucha (=PTSD) souvisí, jak už název napovídá, s nějakou traumatickou událostí. Nevadí ti o ni mluvit?
Je to těžší, než jsem si myslela, ale minulý rok v létě šlo o znásilnění. Nebylo v tom žádné násilí, jako že by mě tělesně nějak mlátil, jak to většinou bývá. Alespoň za to jsem vděčná. Ale násilníka jsem znala, a proto to ve mě zanechalo takovou ránu.
Jak se tahle porucha projevuje? Vrací se ti vzpomínka na tu událost, máš třeba nějaké úzkosti...?
Projevovala se tak, že jsem na to neustále myslela. Ztratila jsem chuť k jídlu a vůbec chuť něco dělat. Byla jsem v hrozném šoku, že jsem někdy ani nemohla vstát z postele, jít ven mezi lidi nebo s nimi i mluvit, protože jsem tuhle myšlenku měla neustále v hlavě. Pořád mi hlavou prolétalo “on/a to ví, kouká na mě, co mám dělat, mám mlčet nebo křičet?” Hodně nocí jsem neprospala a skoro každou noc se mi o dotyčném nebo té události zdálo. Obviňovala jsem sama sebe, když jsem to šla ohlásit na policii. Měla jsem o dotyčného strach, abych mu neublížila. V přítomnosti se mi myšlenka vrací opravdu jen někdy. Úzkosti mám rozhodně pokaždé, když ucítím stejnou kolínskou, kterou používal on. Mám je, když se mu někdo podobá, anebo když uslyším velmi podobný hlas. To se mi už párkrát stalo, až se mi z toho třásly ruce a rozbušilo srdce a chtěla jsem okamžitě vypadnout pryč.
Ta vzpomínka se začala vracet hned potom, co se to stalo, anebo s nějakým odstupem?
Ano, ta událost se mi pořád vracela hned po tom, co se to stalo. Další den jsem měla brigádu a pořád se snažila to nějak vytěsnit z hlavy. Ale bylo mi to k ničemu. Hned po tom, co se to stalo, jsem nedokázala v noci spát, měla sny o té události nebo o té osobě a vždycky se budila a snažila se dýchat. Když jsem na to pomyslela, hned se mi udělalo od žaludku špatně a bylo mi na zvracení. Bála jsem se, že lidé o tom ví a bála se, co si mezi sebou šeptají. Musela jsem se nutit do věcí, které jsem neměla ani chuť dělat, jen proto, abych na to zapomněla, jenže jsem se tomu jen tak nemohla vyhnout. Nemohla jsem na tu událost přestat myslet.
Řešila jsi to s psychologem/psychiatrem?
Docházela jsem už dlouho k jedné psycholožce s jinými problémy. Upřímně se mi ze začátku jít za ní s touhle věcí opravdu nechtělo. Už přesněji nevím, z čeho jsem měla strach. Nakonec jsem k ní zašla, protože už k ní chodím nějakou dobu a ví o mně všechno. Nemohla jsem jen ležet doma a myslet na to. Psycholožka znala i tu osobu od mého vyprávění a věděla moc dobře, jaký k sobě máme vztah.
A nějaké prášky jsi brala?
Předepsaly mi jen prášky na úzkosti.
S PTSD se pojí i další problémy, jako třeba poruchy spánku, deprese a podobně, projevilo se to u tebe taky?
Všechny tyhle problémy se u toho objevily, poruchy spánku i deprese.
Ví o tom tvém okolí (rodina, kamarádi)?
Ví o tom bratr po tom, co jsem byla hospitalizována a dohodli jsme s psycholožkou konzultaci. Co jsem se vrátila domů z nemocnice, jela jsem to říct tátovi, ale jeho reakce nebyla ta nejlepší. A ještě můj kamarád o tom ví.
Jak ten svůj problém vnímáš? Myslíš, že ti to i něco dalo?
Vnímám to tak, že už to bude moje součást do konce života. Myslím, že mi to i něco dalo, rozhodně. Je těžké popsat, jaký byl mezi námi vztah, ale právě to mi něco i dalo do těch dalších vztahů k lidem.
A jak jsi na tom teď? Přišla jsi na něco, co ti pomáhá se od toho oprostit?
Co mi opravdu pomáhá, je být neustále v pohybu a něco dělat. Může se stát, že na to ani nemusím myslet, ale můžu o tom mít sny. Už to není takové, jak jsem to měla dřív. To bylo každý den. Teď jsem na tom, aspoň myslím, o trochu lépe. Té osobě jsem chtěla odpustit. Teď vím, že je hloupost jen na to pomyslet. A taky vím, že nemám vinit sama sebe.
To je dobře! A ještě na závěr – co bys vzkázala lidem, kteří si něčím podobným také procházejí?
Nechci vzkazovat věci typu “nemysli na to”, protože to je v té chvíli opravdu nemožné. Určitě se ale nebát svěřit svým nejbližším, ke kterým máte opravdu velkou důvěru. Nebát se sehnat nějakou pomoc, psychologa, a nějak to řešit. Všechno to chce rozhodně čas, a tak musíte zůstat trpěliví. A hlavně myslet jen na to dobré, a hlavně sami na sebe:)