Se zakladatelkou projektu Mlčení není řešení

Projekt Mlčení není řešení má na Instagramu téměř 1500 sledujících. Nedávno navíc v rámci projektu vyšla i mobilní aplikace Nepanikař, která je úplně první svého druhu v českém jazyce. V rozhovoru se tedy můžete dozvědět, jak taková aplikace vznikala a především i to, proč se zakladatelka vůbec rozhodla do projektu Mlčení není řešení pustit.


Tvoje diagnóza je PTSD (= Posttraumatická stresová porucha) a Emočně nestabilní porucha osobnosti. Většina lidí nejspíš neví, co si pod názvem téhle poruchy osobnosti představit. Jak bys to popsala?

Emočně nestabilní poruchu osobnosti bych asi popsala tak, že se u mě v životě vyskytují “propady“, které přichází dost nečekaně a taky jsou dost intenzivní. Většinu času jsem v pohodě, ale když už je toho moc, tak se můj stav úplně překlopí. Spadnu do depresí a myslím na nejhorší.


Je něco konkrétního, co ten tvůj stav ovlivňuje?

Ano, v podstatě vždy je ten impuls velký stres, ať už se jednalo o maturitu, mistrovství Evropy nebo teď první zkouškové na VŠ. Když cítím, že je na mě z některé strany vyvíjen tlak, mám s tím problém. Teď na tom dlouhodobě pracuji se svou psychoterapeutkou.


Zmiňovala jsi, že myslíš na nejhorší. Sebepoškozovala ses někdy nebo jsi byla hospitalizovaná?

Ano, se sebepoškozováním mám zkušenost, není to nic, na co bych byla hrdá, ale stalo se a teď jsem ráda, že tahle zkušenost je za mnou.

A co se týče hospitalizací, mám za sebou 2. Dokonce jsem o tom natáčela video na YouTube (na kanále Mlčení není řešení). První hospitalizace byla na dětském oddělení ve FN Brno Bohunice a druhá byla ve Vojenské nemocnici v Brně.

První hospitalizace trvala od dubna do června 2017 a druhá byla od listopadu do ledna 2017-2018.


Pojďme se teď chvíli bavit o PTSD. Jaká událost tenhle problém způsobila?

Bylo to v květnu 2016. Pamatuju si, že to bylo úterý večer, asi v 19 hodin, jsme se s mamkou bavily a přišel taťka, že je mu nějak divně. V ten moment se sesunul k zemi. Bylo to hrozně rychlé, každopádně měl zástavu a musely jsme ho s mamkou oživovat. A to bylo asi to nejhorší. Takže v podstatě to spustila tato událost.

Jinak táta měl infarkt a mrtvici, ale teď je v pořádku a nikdo by na něm nepoznal, co se před 3 lety stalo.


Jak se PTSD vůbec projevuje? Ta událost se ti pořád vrací?

Dříve to bylo tak, že jsem měla pořád před očima to, jak táta leží nehybný na zemi a je celý modrý.

Když někdo řekl slovní spojení "já s toho snad dostanu infarkt", vyvolalo to ve mně masivní úzkostnou ataku. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co když se to stane tátovi zase. Úzkost ve mně vyvolalo i houkání sanitky.

Doteď mám problémy se slovy infarkt a mrtvice, ale už se to neprojevuje tak silně jako dříve, a to hlavně díky psychoterapii.


Předpokládám, že i díky tomu jsi založila projekt „Mlčení není řešení“. Proč jsi se rozhodla něco takového dělat?

Projekt Mlčení není řešení původně vzniklo jako video na YouTube, kde jsem popisovala hospitalizaci na psychiatrii. Ale věděla jsem, že YouTube nemá takový dosah a na Instagramu mi dost vadí profily typu "deprese, citáty" mám pocit, že to člověka akorát stahuje dolů. Chtěla jsem lidem ukázat, že lidé s duševním onemocněním jsou mezi námi a není důvod je nějak odlišovat nebo se jich stranit. Je v pořádku požádat o pomoc psychologa, když nám není dobře, stejně tak jako chirurga, když si zlomíme ruku.

Nemyslím si, že je špatně o duševním zdraví i těžkostech mluvit, a proto se snažím jít příkladem i já. Není třeba vytrubovat do světa, že chodím k psychologovi, ale když se mě někdo zeptá, co dělám ve středu, nemám problém odpovědět, že jdu k psychologovi. Naopak si myslím, že když někoho s duševním onemocněním v okolí máme, tak se snažíme zjistit si o tom víc a připadá nám normální o tom mluvit.


Nedávno v souvislosti s projektem vznikla i aplikace na mobilní telefony. O čem a k čemu je?

Už v době, kdy jsem na tom byla zle, jsem hledala nějakou podobnou aplikaci, která by mi pomohla. Jenže tehdy moje angličtina nebyla nejlepší a když na mě přišla třeba panika nebo nutkání si ublížit, nebyla jsem schopná si to překládat.

Nápad na appku vznikl někdy v listopadu na jedné přednášce z biochemie. Jenže jsem ještě neuměla programovat, takže jsem to odložila na později. Teď v lednu jsem požádala o pomoc své dva kamarády – programátory. A tak aplikace začala vznikat.

Jinak něco málo k aplikaci – je to první aplikace svého druhu v českém jazyce. Zaměřuje se na 4 konkrétní stavy – deprese, úzkost, sebepoškozování a myšlenky na sebevraždu.

Každý z modulů obsahuje typy, které mohou pomoci. Dále se zde nachází např. dechová cvičení, tvorba záchranného plánu nebo plánování aktivit.

Zároveň aplikace obsahuje přímé přesměrování na odbornou pomoc buď linky důvěry, chat poradny nebo krizová centra.



Logo aplikace Nepanikař